Ilustracje archiwalne pochodzą ze zbiorów Muzeum Ceramiki w Bolesławcu

20. Kościół pw. Wniebowzięcia Najświętszej Maryi Panny i św. Mikołaja, ul. Kościelna 1a

Znajdujący się w tym miejscu pierwotnie kościół z XIII w. został zniszczony w czasie najazdu husytów. Obecny kształt architektoniczny świątynia uzyskała w latach 1482–1492, co potwierdzają daty wykute w elewacji. Być może w obręb budowli włączono wówczas część znajdującego się nieopodal kościoła św. Doroty z 1194 r., czego dowodem może być asymetryczne usytuowanie korpusu względem prezbiterium. Nowa świątynia otrzymała formy charakterystyczne dla późnogotyckiej architektury terenu Saksonii i Łużyc, co wskazuje na pochodzenie warsztatu, który prowadził prace. Na początku XVI w. od południa dobudowano szereg kaplic.

Świątynia w latach 1524–1640 użytkowana była przez protestantów. Po pożarze w roku 1642 została odbudowana w latach 1655–1692. Przez ostatnie trzy lata pracami kierował włoski budowniczy Giulio Simonetti. Pod jego nadzorem wykonano sklepienia nawy głównej oraz dokonano barokizacji wnętrza świątyni. Neogotycki hełm wieży został wykonany w 1843 r.

Świątynia stała się w XVIII w. ważnym miejscem pielgrzymkowym, dzięki umieszczeniu tu relikwii Krzyża Św. W dniu 27 czerwca 2004 r. świątynia została podniesiona do rangi Sanktuarium Maryjnego, a 7 października 2012 r. otrzymała godność Bazyliki Mniejszej Diecezji Legnickiej, co czyni ją jedną z trzech najważniejszych świątyń w regionie.

Elewację południową zdobią: portal wejściowy z figurami św. Sebastiana i św. Rocha dłuta Georga Leonarda Webera przeniesionymi w XIX w. z rozebranej Bramy Górnej, epitafium Kaspara Kirchnera, wybitnego myśliciela i poety doby renesansu, epitafium Thomasa Heinsiusa (†1571) ze sceną przedstawiającą ofiarowanie Izaaka (według niektórych badaczy umieszczony tu widok miasta to najstarszy zachowany wizerunek Bolesławca) i zegar słoneczny z roku 1907 wykonany przez mistrza R. Munzky’ego z łacińskim wierszem: „Hora fugit, Mors venit, Umbra transit, Lux manet” (Czas ucieka, śmierć nadchodzi, ciemność przemija, światłość pozostaje).

Na elewacji zachodniej znajdują się: portal zachodni z figurami św. Jadwigi, Matki Bożej, św. Józefa i św. Jana Nepomucena dłuta G.L. Webera przeniesionymi z bram miejskich, płaskorzeźba z przedstawieniem Trójcy św., z datą 1533, również przeniesiona na obecne miejsce z Górnej Bramy i data 1516 pochodząca z czasu przebudowy kościoła.

W elewację północną wmurowano epitafium garncarza Matthesa These (†1625), a na okienku w północnej ścianie wieży umieszczono datę 1492 określającą koniec budowy kościoła.

Na elewacji wschodniej, kryjącej prezbiterium, znajdują się: napis w gotyckiej minuskule „Anno Domini m° cccc° lxxxii°” (Roku Pańskiego 1482) określający początek budowy kościoła i wizerunek orła śląskiego, niżej epitafium Esthery Praller, a w partii przyziemia kamień węgielny z czterema krzyżami tau tworzącymi tzw. Krueckenkreuz.

W XVIII w. kościół otrzymał bogate, barokowe wyposażenie. Rozbudowany ołtarz główny ze sceną Wniebowzięcia Najświętszej Marii Panny w partii środkowej wzniesiono w 1725 r. według projektu G.L. Webera. Zdobią go również liczne, ustawione przed kolumnami postaci świętych: Piotra i Pawła, Augustyna i Mikołaja, Szczepana i Wawrzyńca oraz Wacława i Leopolda, w zwieńczeniu umieszczono wizerunek Trójcy Świętej w otoczeniu aniołów i figury alegoryczne symbolizujące Wiarę, Nadzieję i Miłość, na krańcach zaś rzeźby św. Ludmiły i św. Jadwigi.

W świątyni znajdują się cztery kaplice boczne: Krzyża Św., św. Barbary, św. Katarzyny Aleksandryjskiej i św. Aleksego. Na uwagę zasługuje także dekoracyjne sklepienie podchórza organowego związane z warsztatem Roskopfa.

Wyposażenie uzupełniają liczne ołtarze, m.in. ołtarz Niepokalanego Poczęcia (ok. 1722 r.) wykonany przez legnickiego malarza Jeremiasa Josepha Knechtela, obecnie pw. Matki Bożej, oraz ambona i obrazy, m.in. „Ukrzyżowanie” autorstwa G.W. Neunherza. Na gzymsach wieńczących znajdują się figury 12 apostołów przypisywane warsztatowi G. Simonettiego, nad łukiem tęczowym znajduje się Scena Zwiastowania.


20. Kostel nanebevzetí růžencové Matky boží a sv. Mikuláše ul. Kościelna 1a

Kostel ze 13. století, který se na tomto místě původně nacházel, byl zničen během husitských nájezdů. Dnešní architektonický tvar chrám získal v letech 1482–1492, což potvrzují data vytesaná do fasády. Je možné, že se součástí stavby stal nedaleko stojící kostel sv. Doroty z roku 1194, o čemž svědčí asymetrické umístění základů ve vztahu k presbytáři. Nový chrám nese formy charakteristické pro pozdně gotickou architekturu Saska a Lužice, což naznačuje původ mistrů, kteří dílo stavěli. Na začátku 16. století přibyla na jižní straně řada kapiček.

Chrám v letech 1524–1640 používali protestanti. Po požáru v roce 1642 byl v letech 1655–1692 přestavěn. Práce měl po poslední tři roky stavby na starosti italský stavitel Giulio Simonetti. Pod jeho dohledem vznikly klenby lodí. Interiér chrámu byl barokní. Neogotická střecha věže vznikla v roce 1843.

V 18. století se chrám díky relikvii svatého kříže stal důležitým poutním místem. Dne 27. června 2004 byl chrám povýšen na úroveň mariánské svatyně a 7. října 2012 získal titul bazilika minor v legnické diecézi, což z něj činí jeden ze tří nejvýznamnějších kostelů v regionu.

Jižní průčelí zdobí vstupní portál s postavami sv. Sebastiana sv. Rocha od Georga Leonarda Webera, přenesený v 19. století z demontované Horní brány, epitaf Kaspara Kirchnera, vynikajícího myslitele a básníka renesančního období, epitaf Thomase Heinsiuse († 1571) se scénou zobrazující oběť Izáka (podle některých badatelů je pohled na zde umístěné město nejstarším dochovaným vyobrazením města Boleslavce) a sluneční hodiny z roku 1907 od mistra R. Munzkyho s latinským veršem: „Hora fugit, Mors venit, Umbra transit, Lux manet” (Čas se krátí, smrt přichází, tma pomíjí, světlo zůstává).

Na západní straně se nachází: západní portál s postavami sv. Hedviky, Panny Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého od G. L. Webera, přenesené z městských bran, basreliéf zobrazující Nejsvětější Trojici z roku 1533, byl na toto místo rovněž přenesen z Horní brány a letopočet 1516, označuje období přestavby kostela.

Na severní stranu kostela byl zazděn epitaf hrnčíře Matthese These († 1625) letopočet 1492 umístěný na okně na severní stěně věže pak označuje konec stavby kostela.

Na východní straně kostela, která pokrývá presbytář, je v gotické miniatuře nápis „Anno Domini m ° cccc ° lxxxii °“ (léta páně 1482), označující začátek stavby kostela a podobu slezského orla, epitaf Esthery Praller níže a v přízemí část základního kamene se čtyřmi příčnými kříži tau tvořící tzv Krueckenkreuz.

V 18. století byl kostel vybaven bohatým barokním nábytkem. Rozšířený hlavní oltář s výjevem Nanebevzetí Panny Marie ve střední části byl postaven v roce 1725 podle projektu G. L. Webera. Zdobí jej rovněž četné postavy světců umístěné před sloupy: Petr a Pavel, Augustin a Mikuláš, Štěpán a Vavřinec, a také Václav a Leopold, na oltáři je rovněž obraz Nejsvětější Trojice obklopené anděly a alegorickými postavami symbolizujícími Víru, naději a lásku, po stranách jsou pak sochy svaté Ludmily a svaté Hedviky.

V chrámu jsou čtyři boční kaple: sv. Kříže, sv. Barbary, sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Alexe. Pozoruhodná je také dekorativní klenba varhanní kazety spjaté s dílnou Roskopf.

Vybavení doplňují četné oltáře, vč. oltáře Neposkvrněného početí (kolem roku 1722), který vytvořil malíř Jeremias Joseph Knechtel z Legnice, nanebevzetí Panny Marie a kazatelna a obrazy, jako například „Ukřižování“ od G. W. Neunherze. Na korunních římsách jsou postavy 12 apoštolů připisovaných dílně G. Simonettiho, nad střešním obloukem je umístněna scéna zvěstování.

20. Church of the Assumption of the Blessed Virgin Mary and St Nicholas, ul. Kościelna 1a

Originally, a church from the 13th century was located here that got destroyed during the Hussite invasion. The present temple received its architectural form in 1482–1492, which is confirmed by the dates carved on the elevation. Perhaps, a part of the nearby church of St Dorothy from 1194 was incorporated into the building, as is suggested by the asymmetrical location of the body relative to the presbytery. The new temple received forms typical of the late Gothic architecture of Saxony and Lusatia, which indicates the origin of the workshop that carried out the work. In the early 16th century, a number of chapels were added from the south.

In 1524–1640 the temple was used by Protestants. After a fire in 1642, it was rebuilt in 1655–1692. For the last three years, an Italian builder, Giulio Simonetti, was in charge of the work. Under his supervision, vaults of the main nave were built and the temple interior was baroqueized. The neo-Gothic tower dome was made in 1843.

In the 18th century, the temple became an important pilgrimage site due to the Holy Cross relics being placed here. On 27 June 2004, the temple was raised to the rank of Marian Shrine, and on 7 October 2012, it received the status of Minor Basilica of the Legnica Diocese, making it one of the three most important temples in the region.

The southern elevation is adorned with an entrance portal with statues of St Sebastian and St Roch by Georg Leonard Weber taken in the 19th century from the demolished Upper Gate, epitaph plaque of Kaspar Kirchner, an outstanding thinker and poet of the Renaissance, epitaph plaque of Thomas Heinsius (†1571) with a scene depicting the sacrifice of Isaac (according to some researchers, the view of the city presented here is the oldest preserved image of Bolesławiec) and a sundial made by master R. Munzky in 1907 with a Latin poem: "Hora fugit, Mors venit, Umbra transit, Lux manet" (Time flies, death comes, shadow passes, light remains).

On the western elevation, one can see the west portal with statues of St Hedwig, Mother of God, St Joseph and St John of Nepomuk by G.L. Weber taken from the city gates, a bas-relief depicting the Holy Trinity, with the date 1533, also brought to its present location from the Upper Gate and the date 1516 from the time the church was remodelled.

The northern elevation features an embedded epitaph plaque of the potter Matthes These (†1625) and the date 1492 on the window in the northern wall of the tower that marks the completion of the church construction.

On the eastern elevation, covering the presbytery, one can see an inscription in the Gothic minuscule: "Anno Domini m ° cccc ° lxxxii °" (in the year of our Lord 1482) indicating the beginning of the church construction and an image of the Silesian Eagle; below, there is an epitaph plaque of Esther Praller, and in the basement part the foundation stone with four tau crosses forming the so-called Krueckenkreuz is embedded.

In the 18th century, the church received rich, baroque furnishings. The extended main altar with the Assumption of the Blessed Virgin Mary scene in the central part was erected in 1725 after G.L. Weber’s design. It is also adorned with numerous figures of saints: Peter and Paul, Augustine and Nicholas, Stephen and Lawrence, Wenceslaus and Leopold, placed in front of columns, the Holy Trinity image placed on the top, surrounded by angels and allegorical figures symbolizing Faith, Hope and Love, and statues of St Ludmila and St Hedwig on sides.

The temple has four side chapels: of the Holy Cross, St Barbara, St Catherine of Alexandria and St Alexius. Also noteworthy is the decorative vault of the sotocoro associated with Roskopf's workshop.

The furnishing is complemented by numerous altars, including the altar of the Immaculate Conception (ca. 1722, today: of Our Lady) by the painter Jeremias Joseph Knechtel of Legnica as well as the pulpit and paintings, incl. "Crucifixion" by G.W. Neunherz. On the crowning cornices, there are figures of 12 apostles attributed to G. Simonetti’s workshop. Above the chancel arch, the Scene of the Annunciation is visible.




20. Mariä-Himmelfahrt-und-St. Nikolaus-Kirche, ul. Kościelna 1a

Ursprünglich an diesem Ort gelegen, wurde die Kirche aus dem 13. Jahrhundert während der Hussiteninvasion zerstört. Die heutige architektonische Form der Kirche wurde in den Jahren 1482-1492 erhalten, was durch die in die Fassade eingeritzten Daten bestätigt wird. Möglicherweise wurde damals ein Teil der nahe gelegenen St.-Dorothea-Kirche aus dem Jahre 1194 in das Gebäude integriert, was durch die asymmetrische Lage des Körpers im Verhältnis zum Presbyterium belegt werden kann. Die neue Kirche erhielt Formen, die für die spätgotische Architektur Sachsens und der Lausitz charakteristisch sind, was auf den Ursprung der Werkstatt hinweist, die die Arbeiten ausführte. Zu Beginn des 16. Jahrhunderts wurde eine Reihe von Kapellen an der Südseite hinzugefügt.

Die Kirche wurde zwischen 1524 und 1640 von Protestanten genutzt. Nach einem Brand im Jahr 1642 wurde sie zwischen 1655 und 1692 wieder aufgebaut, wobei die letzten drei Jahre unter der Leitung des italienischen Baumeisters Giulio Simonetti standen. Unter seiner Aufsicht wurden die Gewölbe des Hauptschiffes hergestellt und das Innere der Kirche wurde barock gestaltet. Der neugotische Helm des Turms stammt aus dem Jahr 1843. Die Kirche wurde im 18. Jahrhundert zu einem wichtigen Wallfahrtsort, da hier die Reliquien des Heiligen Kreuzes aufbewahrt wurden. Am 27. Juni 2004 wurde die Kirche in den Rang eines marianischen Sanktuarium erhoben und am 7. Oktober 2012 erhielt sie die Würde der Basilica Minor der Diözese Legnica, was sie zu einem der drei wichtigsten Kirchen der Region macht.

Die Südfassade schmückt ein Eingangsportal mit Figuren des Heiligen Sebastian und des Heiligen Rochus von Georg Leonard Weber, die im 19. Jahrhundert vom abgerissenen Obertor übertragen wurden, das Epitaph von Kaspar Kirchner, einem herausragenden Denker und Dichter der Renaissance, das Epitaph von Thomas Heinsius (†1571) mit einer Szene, die die Opferung Isaaks darstellt (einigen Forschern zufolge ist die hiesige Ansicht der Stadt das älteste erhaltene Bild von Bunzlau) und eine Sonnenuhr aus dem Jahr 1907, die von Meister R. Munzky mit einem lateinischen Gedicht angefertigt wurde: "Hora fugit, Mors venit, Umbra transit, Lux manet" (Die Zeit entflieht, der Tod kommt, die Dunkelheit vergeht, das Licht bleibt).Auf der westlichen Fassade befinden sich: das Westportal mit den Figuren der Heiligen Hedwig, der Gottesmutter, des Heiligen Josef und des Heiligen Johannes von Nepomuk, von G. L. Weber, die aus den Stadttoren übertragen wurden, ein Flachrelief mit der Darstellung der Heiligen Dreifaltigkeit, datiert 1533, ebenfalls aus dem Obertor an die heutige Stelle übertragen und Datum 1516 aus der Zeit des Umbaus der Kirche.

Das Epitaph von Töpfer Matthes These (†1625) wurde in die Nordfassade eingebaut, und am Fenster in der Nordwand des Turms ist die Jahreszahl 1492 angebracht, die auf das Ende des Kirchenbaus hinweist. An der Ostfassade, die das Presbyterium bedeckt, befindet sich eine Inschrift in gotischer Minuskel "Anno Domini m° cccc° lxxxii°". (des Jahres des Herrn 1482), das den Baubeginn der Kirche bedeutet, und das Bild des schlesischen Adlers, das Epitaph von Esther Praller unten und an der Bodenebene der Grundstein mit vier Taukreuzen, die das so genannte Krueckenkreuz bilden.

Im 18. Jahrhundert erhielt die Kirche eine reiche, barocke Ausstattung. Der erweiterte Hauptaltar mit der Szene der Mariä Himmelfahrt im Mittelteil wurde 1725 nach dem Entwurf von G. L. Weber errichtet. Vor Säulen ist es auch mit zahlreichen Heiligenfiguren verziert: Peter und Paul, Augustin und Nikolaus, Stephanus und Laurentius sowie Wenzel und Leopold. Die Krönung der Kirche schmückt ein Bild der Heiligen Dreifaltigkeit, umgeben von Engeln und allegorischen Figuren, die Glaube, Hoffnung und Liebe symbolisieren, und an den Enden Skulpturen der Heiligen Ludmilla und der Heiligen Hedwig. In der Kirche gibt es vier Seitenkapellen: Kapelle des Heiligen Kreuzes, Kapelle der Heiligen Barbara, Kapelle der Heiligen Katharina von Alexandrien und Kapelle des Heiligen Alexius. Bemerkenswert ist auch das dekorative Gewölbe der Orgelempore, das mit der Werkstatt von Roskopf verbunden ist.

Die Ausstattung wird durch zahlreiche Altäre ergänzt, darunter der Altar der Unbefleckten Empfängnis (um 1722) des in Liegnitz lebenden Malers Jeremias Joseph Knechtel, heute Mutter Gottes genannt, sowie die Kanzel und Gemälde, darunter die "Kreuzigung" von G. W. Neunherz. Auf den krönenden Gesimsen befinden sich Figuren von 12 Aposteln, die der Werkstatt von G. Simonetti zugeschrieben werden, über dem Regenbogen befindet sich die Verkündigungsszene.



navigator maps